Financování

• Naší silou je diverzita, musíme si jí cenit!
• Transparentnost v tom, s kým spolupracujeme
• Musíme aktivně vyjednávat v rámci univerzity i mimo ni

Financování univerzity má dva aspekty. První je způsob, jakým peníze tečou ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT, který z pozice v senátu lze ovlivnit pouze omezeně poukazováním na některá problematická kritéria a výzvami ke změnám či navýšením rozpočtu, ale i zde je potřeba být slyšet. V uplynulém období jsme se např. zapojili do Týdne pro vzdělanost a podíleli se na přípravě pravidelných happeningů před Úřadem vlády s cílem navýšit rozpočet vysokých škol a zvýšením doktorandských stipendií, což se nakonec v r. 2018 podařilo (z dotace 90 tis. Kč na doktoranda ročně na 135 tis. Kč). V otázce financování doktorandů je třeba také ocenit aktivitu Studentské komory Rady vysokých škol, která vyjednala zařazení doktorandů do 28 let mezi státní pojištěnce pro účely zdravotního pojištění. Zde je přitom třeba zvážit, zda by se nemělo jednat o dotaci na hlavu, ale o dotaci v celkové částce, přičemž by se snížil počet doktorandů tak, aby ti měli vyšší stipendium a mohli se intenzivněji věnovat svým doktorandským povinnostem. Obecně princip financování na hlavu nepovažuji za šťastný. Jako motivační pro vysoké školy naopak považuji důraz na relativně nové kritérium tzv. graduation rate, tedy poměr studentů, kteří po postupu do druhého ročníku úspěšně dostudují co nejblíže standardní délce studia.

Druhým aspektem je pak postup, podle něhož se univerzitní rozpočet dále rozděluje na fakulty, což je každoročně jedno z nejdiskutovanějších témat na senátu, resp. jeho ekonomické komisi, kdy pochopitelně každá fakulta touží nastavit kritéria takovým způsobem, aby z toho získala co nejvíce. Dokument, podle něhož se tak děje, se nazývá Principy rozdělování příspěvků a dotací na UK (zkráceně Principy). Rozpočet a rozpis prostředků na fakulty jsou pak spíše už jen mechanickým převedením čísel podle ministerských Principů, resp. našich Principů. Při diskuzi o Principech nejsem příznivcem radikálních změn ve prospěch nějaké fakulty, včetně té naší. Byl bych velice nerad, kdyby mezi fakultami vznikla nesmiřitelná válka kvůli penězům, koneckonců univerzita tvoří nakonec jedno společenství, a pokud rozpočet jedné fakulty zcela zkolabuje, nakonec se na ni budou muset všechny ostatní fakulty poměrově skládat. Na druhé straně je třeba zohledňovat velikost a rozdíly jednotlivých fakult. Filozofická fakulta je největší co do počtu studentů i zaměstnanců, má řadu unikátních oborů a její vědecký výkon na takové těleso je poměrně velmi dobrý (což ale neznamená, že bychom neměli řadu slabých míst, kde je třeba zapracovat). Kritéria zaměřená na hodnocení vědy přitom jednoznačně nadržují přírodním vědám oproti humanitám, jejichž charakter je prostě jiný. Proto je třeba vyvažovat způsoby financování tak, aby to bylo do budoucna udržitelné. Určitě totiž není únosné, aby profesor jedné fakulty měl prakticky trojnásobnou mzdu oproti profesoru z jiné fakulty.

V uplynulém období se nám podařilo do Principů podařilo vyčlenit prostředky na podporu tzv. malých strategických oborů na Filozofické fakultě (jedná se spíše o symbolickou podporu ve výši 1 mil. Kč, ale i to má svůj význam) nebo zvýšit zohledňování akademických a studentských mobilit, v nichž naše fakulta v rámci univerzity dlouhodobě exceluje.

Do budoucna bych stál o vytvoření transparentních kritérií pro hodnocení kvality výuky, která by bylo vhodné také v těchto Principech alespoň částečně zohledňovat.

Jednoznačně si zaslouží ocenit a pozitivně vyhodnotit dosavadní soutěž Primus zaměřená na podporu postdoců a jejich vedení směrem k tomu, aby si podávali žádosti o ERC granty. Úspěchy našich vědců u Evropské výzkumné rady v poslední době ukazují, že se program Primus osvědčil.

Co se týče zapojení do velkých grantových soutěží a čerpání ze strukturálních fondů Evropské unie, jsem přesvědčen, že zapojení naší univerzity do soutěží o tyto prostředky jen nejen potřebné pro její rozvoj, ale v případě úspěchů zvyšuje její prestiž a nakonec i společenskou odpovědnost. Na druhé straně však není třeba se zapojovat do všech projektů a je třeba vybírat tak, aby se nejednalo o projekty, které "požírají samy sebe" a na které univerzita bude prostřednictvím kofinancování ve skutečnosti doplácet více, než získá, příp. projekty, které nebude z čeho financovat, až dotační podpora skončí.

Nakonec nelze opomenout problematiku financování univerzity z komerčního sektoru. V reakci na kontroverzní a naštěstí již ukončenou spolupráci Univerzity Karlovy se společností Home Credit International, a. s., vyvřelo na povrch, že univerzita nemá žádná jasná a transparentní pravidla sponzoringu. V návaznosti na to byla ustavena pracovní skupina, jejímž jsem členem, která by tato pravidla měla nastavit, a to do konce ledna 2020. V tomto ohledu se domnívám, že je nutné si vydefinovat, od koho univerzita může přijímat nějaké peníze a také na co takové peníze mohou být použity. Při tvorbě těchto pravidel se domnívám, že můžeme vycházet z fungující praxe ze zahraničí i z neziskového sektoru, zároveň jako člen pracovní skupiny jsem otevřený vašim podnětům. Podle těchto pravidel by se pak měla vyhodnotit i již běžící partnerství a v případě, že by stávající partnerství těmto pravidlům nevyhovovala, pak by bylo vhodné takovéto spolupráce přehodnotit a směřovat k jejich ukončení. Zároveň je třeba stanovit nepodkročitelná smluvní ujednání, která by měla být součástí každého takového partnerství, aby bylo zcela jasné, že smluvní partner nemůže nějakým pokoutným způsobem zasahovat do výuky, vzdělávání a akademických svobod. Všechny takové smlouvy, včetně těch nefinančních, ale i pouze rámcových, by měly být zveřejňovány, aby se i předešlo jakýmkoli spekulacím, a podobně by mělo na webu univerzity být místo, kde budou dostupné informace o všech smluvních partnerech univerzity a tom, co sponzorují. Stejně tak je potřeba zcela jinak nastavit i finanční limity pro taková partnerství - očekával bych, že velcí partneři univerzitě budou přispívat v daleko vyšších řádech než ve statisících. V obecné rovině je třeba se také více než jen na komerční sektor zaměřit na práci s alumni, kteří na západ od nás bývají významnými soukromými přispěvateli svým mateřským univerzitám, a zasadím se o to, aby univerzita naší velikosti a prestiže zřídila pozici odborného fundraisera.